Posláním domova se zvláštním režimem je poskytovat nepostradatelnou péči osobám se speciálními potřebami a tím jim umožnit žít důstojný a spokojený život. Pomoc je přizpůsobena individuálním potřebám klientů, směřuje k udržování sociálních návyků potřebných k životu, respektuje jejich lidskou důstojnost, dodržuje lidská práva a vytváří podmínky pro minimalizaci sociální izolace.

Individuální přístup – na základě individuální práce s klienty služby podporovat a udržovat, event. rozvíjet jejich sebeobslužné dovednosti a tím posilovat jejich suverenitu. Rozsah služby se řídí individuálním plánem, který zohledňuje zdravotní a psychický stav klienta.

Respektování důstojnosti a práv klientů – omezení způsobilosti k právním úkonům či úplné zbavení způsobilosti není důvodem k tomu, aby nebyla respektována práva a důstojnost klientů. Zaměstnanci projevují ke klientům úctu, nezneužívají jejich omezení plynoucí ze zdravotního stavu k tomu, aby s nimi manipulovali a nebrali v úvahu jejich potřeby a projevy vůle.

Odborný a odpovědný přístup zaměstnanců služby ke klientům – pracovníci jsou vedeni ke zjišťování potřeb a přání klientů. V průběhu poskytování služby dochází u klientů k projevům chování, které vyžadují zvýšenou pozornost a podporu. Zaměstnanci se snaží zjišťovat příčiny a je preferována prevence, před restrikcí.

Srozumitelnost – snažíme se o vytváření pravidel, která jsou srozumitelná pro klienta. Zaměstnanci služby se snaží plánovat průběh služby (zejména rozvrh dne) tak, aby se přibližoval životu vrstevníků klientů tak, aby v běžném dni měli své povinnosti, volný čas, odpočinek a zábavu.

Odstraňování sociální izolace – podpora v udržení přirozených sociálních vazeb klientů. Spolupráce s rodinami, umožnění návštěv, účast příbuzných na pořádaných akcích, možnost odjet k rodině na návštěvu, dovolenou.

a) poskytnutí ubytování:

1) poskytnutí ubytování (jednolůžkové, dvoulůžkové pokoje)
2) úklid, praní a drobné opravy ložního, osobního prádla, ošacení, žehlení

b) poskytnutí stravy:

- zajištění celodenní stravy odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování, minimálně v rozsahu 3 jídel denně

c) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu:

1) pomoc při úkonech osobní hygieny
2) pomoc při základní péči o vlasy a nehty
3) pomoc při použití WC

d) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu:

1) pomoc při oblékání a svlékání, včetně speciálních pomůcek
2) pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík
3) pomoc při vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh
4) pomoc při podávání jídla a pití
5) pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním i vnějším prostoru

e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím:

1) podpora a pomoc při využívání běžně dostupných služeb a informačních zdrojů
2) pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách, podporujících sociální začleňování osob

f) sociálně terapeutické činnosti:

- socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob

g) aktivizační činnosti:

1) pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s přirozeným sociálním prostředím
2) nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností

h) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí:

- pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů

Sociální služba poskytuje podmínky pro uplatnění vlastní vůle klienta. Svou vůli mohou klienti sociální služby vyjádřit kterémukoliv pracovníkovi Domova individuálně, nebo na poradách, které jsou s klienty Domova pořádány jednou měsíčně. Situace, kdy klient sociální služby může být ohrožen na sdělení vlastní vůle, jsou také popsané ve Standardu kvality sociální služby č. 2. Standard je průběžně aktualizován a uvádí metodické postupy pro podporu klientů k uplatňování svých práv a své vůle, k prevenci chování pro nedodržování práv a vůle klientů i metodické postupy pro podporu pracovníků pro řešení dotčených situací.

Situace, při kterých vytváříme podmínky osobám poskytujícím službu pro uplatnění vlastní vůli při řešení své nepříznivé situace:

Právo na svobodné rozhodování a uplatňování vlastní vůle

Je nutné si uvědomit, že klienti s demencí potřebují v některých oblastech zvýšenou podporu než je běžné u jiných cílových skupin. Do těchto oblastí zvýšené podpory lze zahrnout i schopnost rozhodovat se, která je určitou dovedností. To znamená, že se jí člověk učí a v podstatě celý život se v této dovednosti zdokonaluje. Našim cílem je tedy vytvářet pro klienta takové podmínky, aby klienti měli prostor vyjádřit svá rozhodnutí. Zároveň musíme být obezřetní a předvídat následky jejich rozhodnutí. Jedná se o situace, kdy by klientovo rozhodnutí mohlo poškodit jeho zdraví nebo ohrozit jeho vlastní oprávněné zájmy popřípadě zdraví či zájmy jiných osob. Například: Klient si chce vzít své oblíbené tričko a nechce už žádný další jiný oděv (např. svetr, bundu), ačkoliv venku je mráz. Zde je nutné zasáhnout, aby nebylo ohroženo klientovo zdraví.

Zásady, ze kterých vycházíme při uplatňování vlastní vůle klientů

Zásada zjišťování vlastní vůle klienta a respektování jeho rozhodnutí: Konáme tak vždy vyjma případů, kdy je personál oprávněn vůli klienta omezit.

Zásada odstraňování nadměrných zásahů do uplatňování vlastní vůle klientů: Je důležité upozornit, že v oblasti sociálních služeb stále dochází k nadměrným zásahům poskytovatelů do uplatňování vlastní vůle klientů. Našim cílem je eliminace tohoto fenoménu, který omezuje další rozvoj schopností klientů, zvláště lidí s mentálním postižením.

Zásada podpory při uplatňování vlastní vůle klientů: Existují situace, kdy klient vyjádří své přání, ale nemá dostatek sil nebo schopností vykonat svoji vůli. Zaměstnanci jsou povinni mu poskytnout podporu, pokud se nejedná o situace, které jsou v rozporu s naším morálním přesvědčením.

Zásada spolupráce personálu Domova se zákonnými zástupci, kteří zastupují klienta v uplatňování jeho práv: Někteří klienti DZR jsou zbaveni způsobilosti k právním úkonům, proto rozhodnutí mající charakter právního úkonu za ně uplatňují jejich opatrovníci s přihlédnutím k přání klientů. Našim úkolem je chránit zájmy klientů ve spolupráci s jejich zákonnými zástupci.

Situace, kdy je personál oprávněn vůli klienta omezit

Riziko a jeho význam:

Rizikem se rozumí situace, kdy mohou nastat určité okolnosti, ale nemusí (např.: jsme s klienty na procházce a hrozí riziko, že některý z nich vběhne do vozovky – situace může, ale také nemusí nastat). Rizika v lidském životě jsou v určité míře běžným jevem. Pro klienta je důležité, abychom společnými silami rizika v jejich životě minimalizovali, ale neizolovali je od reálného života, v němž je určitá míra rizik běžná a normální. Úspěšné zvládnutí rizikových situací může klienta obohatit, naučit ho novým dovednostem. Rizika, která hrozí našim klientům, jsou přesně definována a podrobně rozpracována v individuálním plánu, který obsahuje Situace vyžadující zvýšenou podporu.

1) Dbát na úpravu celkového zevnějšku klienta na veřejnosti, ve společných prostorách zařízení s ohledem na věk, situaci, osobnost klienta:
- čistota oblečení
- druh oblečení
- úprava vlasů apod.

Forma: pomoc či podpora, citlivé, taktní doporučení dle situace a individuální potřeby (pracovníci v sociálních službách).

Ostatní provozní zaměstnanci upozorní pracovníky v sociálních službách o situaci, kterou je potřeba řešit, sami ji neřeší.

2) Zachovávat mlčenlivost – nehovořit o klientovi s jinou osobou (s jiným klientem) – o zdravotním stavu klienta, o jeho rodinných poměrech, finanční situaci, platbách v zařízení, výši příspěvku apod. (Povinnost mlčenlivosti je zakotvena v náplních práce i v pracovní smlouvě).

3) Oslovovat každého klienta pane, paní ... (příjmení), vykat mu, bez ohledu na zdravotní postižení (pokud není mezi klientem a pracovníkem dohodnut jiný způsob).

4) Nezneschopňovat klienta
- nebránit klientovi, aby využil schopnosti, které má (uvařit si na v kuchyňce kávu, čaj, přeprat si drobné prádlo, samostatně se pohybovat)
- neomezovat nějaké samostatné jednání

5) Nezastrašovat klienta
- nevyvolávat strach, že jestli něco klient nežádoucího udělá, nebude se chovat podle představ poskytovatele, bude se na něj poskytovatel zlobit
- nevyhrožovat převezením do nemocnice nebo jinam

6) Nenálepkovat
- zásadně neužívat označování osob diagnózami, postižením („ležák“, „ten, který utíká“, „ta zmatená“, „ten, co se pořád svléká“ apod.).

7) Nejednat s klientem jako s malým dítětem (infantilizace)
- nerozhodovat za klienta
- nehladit po hlavě jako by byl malé dítě
- neupravovat klientovi zevnějšek bez jeho předchozího souhlasu
- neužívat zdrobněliny typu „papat“. „hajat“ apod.
- neužívat kojenecké lahve
- neužívat dětské „bryndáky“ (používat ubrousky jako dospělí v restauraci)
- nenapomínat klienta, aby se teple oblékl, vzal si čepici, rukavice, jako by byl dítě (zeptat se, je-li mu chladno a jen nabídnout případně teplejší oblečení)
- netestovat znalosti klienta, jako by byl žák (jaký je den, jak se jmenuje, početní příklad…)
- nehodnotit klienta jako dítě (že zlobí, pěkně papá, je šikovný…)

8) Vyvarovat se ignorování
- nemluvit o klientovi s jinou osobou (jiným členem personálu) v jeho přítomnosti, o jeho chování, zdravotním stavu, problémech, jako bychom ho nebrali v úvahu z důvodu jeho mentálního či fyzického postižení, jako by tam nebyl
- nevstupovat do pokoje, uklízet pokoj, noční stolek, rovnat klientovi věci ve skříni, jako by tam klient nebyl
- neoblékat klienta, pomáhat mu při jídle apod. a mluvit přitom s jinou osobou

9) Vyvarovat se zneplatňování klienta – nedáváme klientovi najevo, že nebereme vážně, co říká, co cítí, neodpovídáme žertem nebo káravě.

10) Nejednat s klientem jako s věcí, neposkytovat mu službu bez upozornění (např. úkony péče o osobu, změna polohy, úprava zevnějšku, manipulace s vozíkem, na kterém klient sedí ...)

11) Zásadně se neposmívat klientovi, nezesměšňovat klienta, neponižovat ho:
- nejednat s klientem jako s bezcenným, neužitečným
- nevyprávět si o chování klienta, bavit se tím
- nesvolávat personál, aby se podíval na směšné chování

12) Nepodvádět klienta, neklamat ho s cílem uklidnit ho, přimět ho k něčemu, zabránit mu v něčem.
- netvrdit klientovi, že až něco udělá (nají se, umyje se, lehne si …), přijede za ním dcera, syn …
- při přání klienta, který není orientován v čase, místem, tvrdit, že např. pracovník nakrmil dobytek, že teď nemá klient jít na poradu, že bude až zítra, že nemá jít teď nakoupit (na místo, kde není obchod) s tím, že půjde později apod.

Takovéto oklamání může vést poskytovatele k přesvědčení, že se situace snadno a rychle vyřešila, ale dlouhodobě může vyvolat u klienta nepohodu, prohlubovat zmatenost, může vyústit v problémové chování.

Řešit je potřeba situaci taktně, že vše je v pořádku, porady se tady žádné nekonají, není zde obchod, nabídneme nákup ve městě apod. Neutvrzovat klietna v dané situaci, ale individuálně, nenásilně a citlivě uvádět klienta do situace, ve které je.

- nepředstírat, že komunikujeme s nepřítomnou osobou blízkou klientovi nebo mu nelhat, že jsme s ní mluvili, nelhat, že klientovi blízká osoba vyřizuje vzkaz, pozdrav, s cílem klienta uklidnit

13) Neodpírat pozornost klientovi, neignorovat jeho zvonění, volání, potřebu kontaktu, jako by obtěžoval.

14) Neobviňovat klienta z něčeho, co způsobil (znečistil lůžko, neudržel moč, neupozornil na potřebu vyprázdnění, znečistil se při jídle apod.).

15) Nevyrušovat, pokud to není nezbytně nutné – při rozhovoru klienta s jinou osobou, s tím, že je čas oběda, koupání, nevyřizovat s rodinou cokoli v době osobního rozhovoru při návštěvě, nevyrušovat při sledování televize, četbě apod.